Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

5.6. od 11:30 hod

 Po ranním úspěchu, kdy jsme pokořili Santos gólem v poslední minutě 1:0, jsme se šli občerstvit do blízkého Prasečáku. Silnější kusy – Lastr, Hrb, Prezidento… - si dali velké pivo, slabší se pro jistotu osvěžili nealkoholickým nápojem, kuřáci ještě protáhli plíce několika kusovkami a už jsme se těšili na další body, které jsme chtěli urvat Šmoulům.

Naneštěstí s úvodním hvizdem se nad hřištěm rozfoukal nepříjemný vítr, který měnil směr i sílu a po několika minutách bylo jasné, že vítr je proti nám, neboť vždy foukal tak, jak jsme to nepotřebovali. Vyrovnaný začátek se nesl ve znamení několika šancí na obou stranách, především nestárnoucí mohykán Pešivka tančil mezi našimi obránci jak Jánošík mezi dukáty a několikrát nebezpečně vystřelil, naštěstí ošemetné střely míjely naší branku. Pak vypálil mladý Opršal, ale Karlííík efektně vyrazil až si vysloužil potlesk, za bránou sedícího Maciho, který přišel povzbudit své spoluhráče a následná dorážka již neměla správný směr. Luigi se pokusil z přímého kopu, značně vzdáleného od naší svatyně, překvapit Karlíííka, ale jeho projektil se zastavil o hradbu těl, které mu stály v cestě. A i kdyby střela prošla, myslím, že by neměla šanci na úspěch, neboť Luigiho plašmušky platí leda tak na brankáře málkovské přípravky, ne však na takového zkušeňáka, jakým Karlííík bezesporu je. Naší pravé straně obrany činil potíže rychlonohý Rampíno, jenž má obě nohy pravé (následek jeho dlouholetého působení v pozemním hokeji), ale jak se říká „Tak dlouho chodíš se džbánem pro vodu až Ti Otry utrhne holeň“ a tak se také stalo, Rampíno opět prchal kolem postranní čáry, kde se mu do cesty postavil tvrdý obránce – Rampíno vyšvihl trojtého Salchova se čtyřmi vruty a poroučel se na tvrdou zem. Rozhodčí důrazně Otryho upozornil, že stejně jako v předchozím zápase, nasadil laťku tvrdosti příliš vysoko, ale kartu z kapsičky nevytáhl, neboť Otryho výraz naháněl strach a pan Mezera se obával, že by ho jmenovaný sežral i s plastovými proprietami. I my se dočkali standartní situace, po faulu na hranici vápna se k míči postavil Meli a bombou obstřelil zeď a jako přídavek - houslemi prostřelil i Rajchlína – 1:0. Byli jsme na koni a mohli jsme určovat tempo hry, ale bohužel místo abychom dalším gólem položili soupeře na lopatky, dovolili jsme mu pravý opak – vyrovnat. Opět Rampíno, který se již vzpamatoval z předchozího otřesu, dostal míč do volného prostoru, trochu krkolomně si ho zpracovával, Karlííík se rozhodl zmenšit mu střelecký úhel, ale Rampíno levačkou z polootočky prostřelil, jak jinak než houslema, našeho strážce svatyně – 1:1. A od této chvíle to bylo pro nás utrpení, neboť Šmoulům remíza očividně stačila a tak pro každý balón, který mířil mimo hrací plochu, se hráči v modrožlutých dresech ploužili, čímž nás značně znervózňovali, neboť čas byl proti nám. Když už se rýsovalo nějaké to přečíslení, zaúřadoval v obraně nestárnoucí "starej" Tichoun, kterej si místo nohou našrouboval dvě kosy a pravidelnými pohyby, připomínající žence žnoucího obilí, uklízel zatoulané balóny do zámezí. Do konce poločasu již ani jeden brankář nekapituloval a tak po přestávce začínal zápas od nuly.

Pokračovalo naše střelecké trápení, i z vyložených šancí jsme dokázali přestřelit. Nebezpečné střely Waldy, Meliho i Dušana skončili těsně mimo. Někdy již bezradní útočníci zbytečně pálili, místo aby zvolili přihrávku na spoluhráče, jenž stál zcela neobsazen před prázdnou brankou. Jindy zase zázračně zachraňoval Rajchlíno, kterého začínám podezřívat z toho, že dokáže zachytat pouze proti nám. S ubíhajícím časem naše nervozita rostla, hlavně hráči na lavičce nešetřili kritikou hráčů, trápících se právě na hřišti, ale bylo v celku jedno, kdo právě na place byl, neboť se prostě nedařilo a některé situace jsme řešili jako bychom byli fotbaloví učedníci. Šmoulové zdržovali hru jak to jen šlo, Rajchlínova pružnost byla náhle pryč a při chůzi pro balón připomínal panice, jehož análek byl právě natržen PET lahví. Rozkouskovaná hra tak hrála do karet soupeři, neboť náš tlak byl rozdroben do mnoha malých tlačíků, které ale zatím žádný úspěch nepřinesly. Chtěli jsme zvítězit a tak jsme zapomínali na obranou hru, proto se do několika šancí dostali i protivníci, zatím bez gólového efektu. Bok se ujal koučingu a sestavil údernou čtveřici, ve které samozřejmě nechyběl, a která trávila na hřišti většinu času. Jelikož však slibovaný úspěch nepřicházel, rozdoutnala tato taktika nevoli mezi fotbalisty, kteří byli označeni za slabší a ke zvrácení skóre neschopní a tak remcání za postranní čárou nabylo na síle. Všechny síly jsme vrhli do útoku a obléhali Šmoulí branku. Walda vyslal bombu, proti které se Rajchlíno instinktivně vrhl a chytil jí přímo na nos, zemská přitažlivost si přitáhla jeho mohutné tělo přesně podle fyzikálních zákonů a nad jeho hlavou začali poletovat okřídlení Savkové. Jelikož čas zápasu se chýlil ke konci, bylo jasné, že otřesený gólman nebude pospíchat a tak se začal dožadovat lékařské první pomoci, na kterou má ze zákona právo. Naštěstí jsme ho přemluvili, aby neležel na studené škváře, že by mohl nastydnout a tak se Rajchlíno po několika minutách zdvihl a dal souhlas k pokračování. O chvilinku později to byl právě on, který svým přesným výhozem založil rozhodující akci. Našel totiž na polovině zcela volného Luigiho. Ten se rozeběhl přímou ztečí na našeho Karlíííka, který se ho směšným poskakováním snažil rozhodit z rytmu. Luigi ovšem patří mezi zkušené rutinéry, vyrůstal ve známé blue line, posadil si Karlíííka na zadek a přihrávkou před prázdnou bránu vyzval kolegu z útoku ke ztrhnutí vedení na stranu Šmoulů – 1:2. Po tomto gólu zazněl zvuk píšťalky, který potvrdil krutou realitu – naší nečekanou prohru díky které jsme se vzdálili od „bedny“.

Sestava: Karlííík – Hrb, Lastr, Otry, Dušan, Héla – Meli, Bok, Walda

Koučer: Prezidento, později Bok

Góly: Meli – Rampíno, Bašus

ŽK: Pešivka, Rampíno (oba Šmoulové)