Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

5.6. od 9:50 hod

Probudili jsme se do první červnové neděle, která nás přivítala skoro aprílovým počasím, chvíli svítilo Slunce, chvíli pršelo, chvíli foukal vítr,…. To jsme ale nemohli tušit, že stejné výkyvy budou mít i naše dnešní výkony. Dnes nás kromě bitvy s lídrem soutěže Santosem, který musel vyhrát, chtěl-li pomýšlet na zisk letošního titulu, čekala i dohrávka proti Šmoulům a tak bylo jasné, že celé dopoledne strávíme pobíháním po hřišti. Světe div se, ale sešli jsme se v nejsilnějším možném složení. Chyběli pouze zabíječi talentů Vlášek s Kubím, indisponovaný Maci a rekonvalescencující Hefi. Otry s Bokem již vystřízlivěli ze svého poznávacího zájezdu po moravských sklípcích, kam jeli utužovat partu místního K-centra, jehož pověst už překročila rámec kraje ba i republiky. Káčko (po návratu přejmenované na šuKáčko) zde porušilo snad všechny zásady, které tak vehementně leje do hlavy nebohým klientům a jež sponzorujeme my daňoví poplatníci z našich kapes. Nejenže se zde věnovali obžerství a opíjeli se do totálního kómatu, ale věnovali se i takovým sexuálním hrátkám, že Caligula byl proti nim obyčejný impotentní břídil. Na výlet s sebou vzali, v rámci zácviku, Maciho, kterému se zájezd tak zalíbil, že okamžitě zrušil živnostenský list a nechal se u Boka zaměstnat jako myč jehel.

Po několika seznamovacích minutách jsme začali na hřišti panovat. Především díky nasazení jsme se většinu času pohybovali v okolí soupeřovo branky, ale po několika testovacích střelách, kdy jsme nechali vyniknout Máru Voláka, zahrozil i soupeř, v jehož dresu září především dvě nebezpečné persony – bratři Krammerové. Ten silnější, vylepaný, z vyzáží Srstky z učňovských let, si postavil míč k rozehrávání přímého kopu a jeho tvrdý projektil zastavila naše zeď, jmenovitě Hrb – díky Bohu. Hlavně Otry se dopouštěl faulů, které ale pramenily spíše z jeho touhy po vítězství, než z nějakého zlého úmyslu. Rozhodčí Mezera ho má však zařazeného ve škatulce „brusič“ a tak mu hned z kraje udělil žlutou kartu, aby jeho temperament zkrotil a po dalším zákroku již hrozil kartou červenou. V obraně jsme hráli velmi obezřetně a soupeř se tudíž nedostával do žádných šancích, jednou sice Pavel Krammer utekl po pravé straně, ale než se dostal na dostřel, měl již na sobě nalepeného našeho hráče, a tak jeho nebezpečná střela na vzdálenější tyč minula i naši branku. Náš tlak stoupal, ale dokázali jsme zahodit i jasné gólovky, takže jediný kdo z toho profitoval byl brankář Santosu, jehož jsme rozchytali k famóznímu výkonu. Ačkoliv Marek chodil často na zem dříve než by bylo vhodno, naši hráči si toho nejspíše nevšimli, neboť individuální akce se většinou snažili zakončit právě po zemi, kde již byl gólman připraven. Ani Meli, ani Walda a ani Bok nedokázali své šance proměnit v gól. Po každém excelentním zákroku Máry bratři Hanzlové, stojící za postranní čarou, rozezvučili své řechtačky poháněné motorky z vyběhnutých typů mixérů, které nestihli prodat při povánočním výprodeji. Naše stálá převaha ovšem nevedla ke kýženému gólu, ale naštěstí ani soupeř nevsítil a tak jsme se do pomyslných šaten rozešli s čistým štítem.

Druhý poločas jsme neustoupili z naší nátlakové hry, byli jsme přesvědčeni, že Mára přece jenom alespoň jednu střelu pustí. Nebezpeční jsme byli i při rohových kopech, kdy naše nacvičené signály smrděly gólem, ale po několika pokusech je soupeř přečetl a přizpůsobil tomu i rozestavění hráčů při této standardní situaci. Na přihlížejících hráčích Vinei bylo vidět, že nám drží palce, neboť jakákoliv bodová ztráta by jim usnadnila cestu za ligovým triumfem. Obrana stále hrála bezchybně a soupeř prozatím ani jednou nevystřelil na Karlíííka, který se tak kvapem blížil ke svému letošnímu prvnímu shot-outu. Potvrdili jsme si tezi, že když na Karlíííka nikdo nevystřelí, tak jmenovaný nepustí ani gól. Několikrát jsme soupeři zamotali v obraně hlavu tak, že jsme již nabyli přesvědčení, že jediný kdo nechce abychom dali gól byl Marek Volák, kterého asi nikdo neinformoval, že po zápase jsou hráči pozváni na výlov kapříků. Branka již zívala prázdnotou, Marek se válí ve škvárovém prachu a Měli prudce střílí a již pomalu zdvihá ruce nad hlavu, ale v tom se střele do cesty postaví čísi ruka. Ano je to dlaň Volákova – šmejda. Naopak na půlící čáře čím dál častěji číhá Pavel Krammer a čeká na odražený balón, který by pak odvezl až do naší svatyně. Jednou to už už smrdělo, ale Karlííík včasným vyběhnutím do hlouby pole šanci zmařil již v samotném zárodku. Konec utkání se kvapem blížil a Santos si již do pomyslné tabulky připisoval bod, ale v tom se zrodila akce, která rozhodla o výsledku. Kolmá přihrávka mezi dezorientovanými obránci prošla na Boka, který svou typickou nahrávkou posunul na Meliho, který s přehledem rozvlnil síť. Mára neměl šanci, neboť poslušně seděl na prdeli, na kterou ho zmínění hráči dostali svou rychlou kombinační akcí. Naše radost byla nespoutaná, ale ještě nebyl konec utkání, chyběla už jen poslední minuta. Málem jsme o cenné vítězství přišli. Soustředili jsme se již jen na obranu a snažili se získat míč, který bychom vykopli co nejvýše do vzduchu, aby tam tu poslední minutu setrval, ale v přemíře snahy jsme se dopustili faulu kousek od vápna, což značilo nejvyšší stupeň ohrožení. K poslední střele se chystal Petr Krammer, Karlíííka polil studený pot a zapřísahával svou právě postavenou zeď, aby se v žádném případě nerozestupovala. Chlapci si omotali přes oči černou pásku, aby nehleděli do očí svému popravci. Petr si vyměřil trajektorii a rozhodl se kopat levou nohou, zeď prudkou střelou sice obstřelil, ale na brankové čáře Karlííík s vypětím všech sil střelu vyrazil nohou do bezpečí. Teď bylo rozhodnuto, připíšeme si na konto tři body a budeme i nadále bojovat o bednu.

Sestava: Karlííík – Hrb, Lastr, Otry, Héla, Šperglíno – Bok, Měli, Dušan, Walda

Kouč: Prezidento

Gól: Měli

ŽK: Otry, Héla,