Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

17.4. od 9:00 hod

Po noci strávené ve spárech barů, probudily naše hráče kapky dosedající na plechové parapety a nikdo zatím netušil, že stejně jako obloha bude zamračený i náš výkon. Před samotným výkopem chyběli na srazu – z těch co mohli - pouze známá individua – přiožralý Otry, s třísly stále bojující Maci (dorazil v civilu) a zraněný Karlííík (přiožralý, zafačovaný, též dorazil v civilu).

Zápas začal a zajímavostí bylo to, že svatyně strážili na naší straně Prezidento a na straně Elmaru Pepa Mečíř, což jsou jednak pamětníci, kteří házeli šeřík na tanky spojeneckých vojsk, která nás ve čtyřicátémpátém přijela osvobodit a vzápětí se oba podíleli na lynčování a vyhánění sudetských němců z pohraničí, ale hlavně jsou to současní členové výboru malé kopané. Za soupeře nastoupil i Fortýs a vypadal velmi svěže, z čehož byl překvapený Héla, neboť předešlý večer si ho vzal do parády s jediným cílem, alkoholickými destiláty, které sám financoval, dovést soupeřova špílmachra do stavu hlubokého kómatu, ale Fortýsovo dokonalé spalování mělo opačný efekt a v polokómatu byl tudíž Héla, na kterého se lepily vinné mušky v domnění, že jde o přezrálý hrozen. Zápas byl vyrovnaný s množstvím šancí na obou stranách, ale funkcionáři v brankách se překonávali v tom, kdo z nich předvede lepší zákrok. Elmaří hra byla kompaktnější na rozdíl od té naší, která nesla spíše prvky chaosu a náhody, ale i přesto jsme mohli skórovat, chyběl však větší  klid v koncovce a trocha toho pověstného štěstí. Soupeř však také nevyužil velké množství šancí a tak s bezbrankovým stavem jsme mohli být o poločasové přestávce spokojení i my.

Ve druhém poločase jsme pokračovali v nastoleném stylu, kdy se Bok snažil vzít otěže zápasu do svých rukou či spíše nohou, ale jelikož se mu nedařilo jako jindy, způsobila jeho snaha totální rozklad v týmu. Bokovi se několikrát do volného prostoru nabízel Lastr, ale když ani jednou nedostal přihrávku, začal svou nespokojenost hlasitě ventilovat a Boka častoval nepěknými výrazy. Trest přišel vzápětí, když ani Prezidento nedokázal zabránit střele v její cestě do sítě a my prohrávali 0:1, střelcem byl samozřejmě svěží Fortýs. O několik minut později to však vypadalo, že krize je zažehnána a že se přece jenom dokážeme vzchopit a síla mužstva zvítězí nad válkou jednotlivců. Bok totiž proměnil přímý kop a přesnou střelou podél zdi vyrovnal na 1:1. Ale opak byl pravdou, obránci získaný balón neměli komu rozehrát, neboť naše hra byla statická a dobře pokrytí útočníci se nedokázali odpoutat od svých strážců, proto obránci vyváželi balón na polovinu Elmaru, kde o něj buď přišli nebo nepřesnou přihrávkou odevzdali soupeři. To mělo za následek rychlé protiútoky do otevřené obrany. Když už balón získal některý z našich útočníků, byl to povětšinou Bok, který se utápěl v kličkách a i nadále přiváděl Lastra k šílenství. A když odražený balón vrátil do sítě zcela volný Prokopy a strhl tak vedení na svou stranu – 1:2, bylo hotovo. Od této chvíle již byl rozklad v našem týmu totální, Lastrovi vytekly nervy, když ani poněkolikáté nedostal od Boka přihrávku ač byl zcela volný, opustil hřiště a tvrdým bodlem nakopl hromadu věcí, které byly na naší lavičce. Bundy a baťohy se rozlétly do všech stran a Dušanův mobil získal novou ozdobu – prasklinu přes šíři displeye. Hrb se ke svému příteli přidal a přestal hrát také, vyléval si zlost na nebohém Bokovi, kterému vyčítal jeho sobotní opilost, ač sám se potácel po Kadani a jeho smrtící pach z úst nepřekryl ani balíček Winterfreschek. Bok stále kličkoval a jeho nepřítomný pohled napovídal, že snad ani neví, že právě kvůli němu Lastr brunátní a kaje se, že přestupuje. Míra Novotný, technik místní kabelové televize, kterého již několik sezón přetahujeme do IQ-0, neboť bychom měli zdarma připojen „přírodopisný“ kanál Blue privat gold, se poté náhodou ocitl v našem vápně a centr mířící z pravé strany mu štrejchl o vypracované pivní bříško a zaplul do branky – 1:3. Poté ještě agilní Víťa Hagara, vzhledem připomínající malého Walderamu, zvýšil na 4:1 pro soupeře a ačkoliv do konce zápasu chybělo cca 9 minut bylo jasné, že totálně rozložený mančaft již nebude mít sílu na zvrat. Lastr se svým stínem Hrbem již nadobro opustili hřiště a odcházeli do Prasečáku spláchnout nasranost. V ojedinělé šanci se pak ocitl Dušan, který ze střední vzdálenosti napřáhl, ale v tom si nabíhající a věčně osočovaný Bok chtěl ulevit a začal činit střelci „Ty vole, proč nenahra….“, ale než to dořekl, míč se kolem Pepana Mečíře obtočil do branky – 2:4 a Bok si uvědomil, že v roli otloukánka zůstal osamocen. Když rozhodčí ukončil zápas a Elmaři začali křepčit, my se svěšenými hlavami opustili hřiště. S takovýmhle přístupem toho moc nedokážem a když jsem v minulém článku kritizoval uzavření ligy, tak se mi to teď jeví jako geniální tah našich funkcionářů, kteří si tuto klauzuli prosadili, abychom se vyhnuli pádu o soutěž níž.

Pochvalu si tak zaslouží snad jen Prezidento, který se musel v brance co ohánět, aby náš debakl nebyl ještě vyšší, pak i naši krajánci Dušan se Šperglínem, kteří pravidelně jezdí na zápasy a podobné excesy spoluhráčů je zatím neodradily, ale ani bych se jim nedivil, neboť přístup kadaňských hvězd je již donebevolající. Naopak chování Lastra a Hrba potvrzuje náš vhodně zvolený název týmu, Lastra sice trošinku omlouvá, že opravdu po hřišti běhal zbytečně, neboť věděl, že míč mu stejně Bok nepřihraje, ale právě že jde o kolektivní hru, měl se povznést a pokusit se strhnout a povzbudit mančaft k lepšímu výkonu, neboť jeho nadávky demotivovaly i zbytek mužstva, které alibisticky přijalo viníka prohry a nikdo neudělal nic pro to, aby zdvihl svěšený prapor a my mohli prohrát se vztyčenými hlavami, neboť je jasné, že nejsme neporazitelní.

Sestava: Prezidento – Lastr, Hrb, Héla, Dušan – Šperglíno, Bok

Góly: Bok, Dušan