Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

5.9.2004 od 10:30 hod

Skončil prázdninový odpočinek a našemu týmu začal prvoligový kolotoč. Do podzimní části fotbalové sezóny nastupujeme s jasným cílem a to znepříjemnit Kolomanu cestu za titulem což znamená nutnost vítězit a čekat na klopýtnutí „Horejšovců“. Dalším cílem je dostat se co nejdále v kadaňském poháru a když Bůh s Dalajlámou dá, pokusit se tuto soutěž vyhrát, čímž bychom završili počet triumfů na tři v jedné řadě. Našemu managmentu se podařilo získat staronovou posilu, kterou je Míra Hrbek zvaný docent Hrbolek, který se k nám navrací právě z Kolomanu. Tento hráč by měl vyztužit naší pevnou obranu a navíc jeho schopnosti zaútočit se nám budou zajisté také hodit. A na pozápasové dýchánky je Hrb též posilou více než zdatnou.

K prvnímu zápasu nám los přiřkl chuťovku jménem Šmoulové. Každý zápas s tímto soupeřem je oku lahodící podívaná a souboj začíná dlouho před samotným výkopem v místních restauračních zařízeních, kde se protivníci navzájem štengrují a slibují jeden druhému zostuzení na sportovním kolbišti. Proto není divu, že lístky na hlavní tribunu byly již dávno vyprodány.

Náš tým navázal na největší problém z jarního poločasu a tím je docházka, pravda všichni absentéři měli aliby, ale v klubu, kde je hlavním krédem profesionalita a oddanost oranžovým barvám by nemělo k takovýmto excesům docházet. Otry si přinesl z posledního zápasu proti Astře červenou kartu a bude nám chybět čtyři zápasy. Lastr nastoupil do pražské nemocnice, kde se mu největší kapacity v oboru experimentální robotiky pokusí  transplantovat  kolenní kloub, jehož dárcem není nikdo jiný, než samotný Yetti, který by měl být zárukou toho, že koleno našeho playera donese (a hlavně unese) ještě k několika sportovním vavřínům. Hefi s Melim opět raději jeli vydělávat kapitalistická eura k našim západním kolonizátorům. Walda, žijící nyní v Praze, bude nejspíše viděn v našem dresu čím dál vzácněji. Dušan se prozatím nestihl vrátit ze Slovenska, kde blbnul hlavu místním obyvatelkám, tím, že je navštívil bohatý zápaďák a v místních nevěstincích využíval výhodného kurzu české koruny. Vlášek předával své zkušenosti místním fotbalovým svěřencům. Maci natíral komnaty budoucího příbuzenstva a při té příležitosti několikrát i svou budoucí ženu. O Bočíčka jsme pravděpodobně nadobro přišli, neboť jeho adoptivní otec Bok ho vyměnil za vůni čerstvého masíčka z Prahy, takže to vypadá, že nyní Héla nebude jezdit do hlavního města sám.

Naše sestava tudíž vypadala následovně: Karlííík – Hrb, Héla, Šperglíno, Kubí a na lavičce Prezidento a zdravotně indisponovaný Bok. První fotbalový moment měl na svědomí Héla, který v 15 sekundě zakopl míč daleko do autu, což obhajoval tím, že v Gamrinus lize to tak obránci taky dělaj. Tři minuty jsme hledali míč a poté mohlo utkání opět pokračovat. Na soupeřovi byl znát rukopis trenéra Luigiho, který vsadil na těžkotonážní osu Savka – Fanda – Machy doplňovanou běžci Opršalem a Maxičem a třešinku na dortu tvořil ekvilibrista Pešivka. Hra byla vyrovnaná, ale překvapivě více šancí jsme si vytvářeli my, neboť Šmoulové většinou zakončovali nepřesnými střelami z dálky, které nemohly našeho brankáře nijak vážněji ohrozit. I našim střelám chyběla přesnost a tak nás mohl Savka psychicky týrat svou velmi pomalou chůzí pro zakopnutý míč, z čehož bylo jasně patrné, že pro soupeře by byl bod dostačující odměnou. V prvním dějiství stojí za zmínku jedna situace, která se zapíše do análů fair-play a sice, po jedné zpětné přihrávce od obránce chtěl Karlííík rozehrát míč, ale vzduchem se rozezněl hvizd rozhodčího Mezery, který avizoval druhou příhru brankářovi, aniž by balón překročil půlící čáru, což se prý nesmí a soupeř tak dostal šanci rozehrávat nepřímý kop z hranice vápna. Po chvilce reptání jsme se seřadili do zdi a Karlííík se napružil jak gepard, rozhodnutý lapit míč do svých drápů. Na balón se rozebíhal Pešivka a to byl jasný signál k nejvyšší ostražitosti, ale ten, k překvapení všech, zakopl míč za postranní čáru, čímž dal najevo, že s rozhodnutím soudce nesouhlasí a z případného gólu by tak nemohl mít pražádnou radost. Pešivka byl odměněn potleskem zaplněných ochozů a naším hlubokým uznáním, neboť takových fotbalových gentlemanů už po našich hřištích mnoho neběhá. Jedinou vážnější šanci, kterou musel Karlííík řešit byla střela Pešivky, kterou holení vyrazil na rohový kop. První poločas tak skončil, aniž by se rozvlnila síť za zády jednoho z brankářů.

Ve druhé půli se pokračovalo v nastolené taktice, která velela hlavně nedostat gól, ale šancí na obou stranách přibylo, Savka dokazoval, že jeho forma, kterou ukazuje ve velké kopané, trvá i v menší odnoži tohoto sportu. Bok byl tížen zraněním a tak jeho kličky nebyly tak nebezpečné jako jindy. Proto se pasoval do rozehrávače standartních situací, vždy když byl na našich kopačkách přímák, nepřímák, rohový kop atd., Bok vstal z lavičky, ze hřiště vystrčil jednoho hráče, šel k balónu, ten geniálně rozehrál, ale povětšinou tak geniálně, že to ostatní méně inteligentní spoluhráči nepochopili a tak šance umřela dříve než se narodila a odešel zpět na lavičku. Ale jeho chvíle přišla. V asi osmé minutě se konečně prokličkoval před osamoceného Savku, toho několikrát posadil na rozpálenou škváru a nakonec míč procedil skrz něj (jako v akční scéně v Terminátoru II.) za brankovou čáru. Jeho radost byla neskrývaná, neboť dát gól samotnému Savkovi, byl Bokův odvěký sen. Nyní již musel soupeř pro balón pospíchat a tak byl i Šmoulí gólman nucen popoběhnout. V další velké šanci se ocitl Pešivka, který chtěl usměrnit míč nad pokládajícího se Karlíííka, ale ten stihl vystřelit svůj pravý beton a šanci tak zmařit. I při dalších šancích náš brankář nekapituloval a tak naše vedení trvalo do samotného závěru. I my měli stoprocentní šance, ale Bok a po něm i Šperglíno roztřásli pouze tyč. Luigi alias Lobanovski vytáhl poslední trumf, kterým byla podpora útoku z nejzaššího týla a tak byl na naší půli čím dál častěji viděn i Savka. Pak však všechny uchvátil svým gólem Kubí, jehož hra do té chvíle byla spíše rozpačitá. Nevím zda byl rozechvěn tím, že ho sleduje jeho nová přítelkyně, ale pravdou je, že většinu míčů, které na něj směřovaly po zemi, zbytečně zdvihal do výšky a pak měl samozřejmě problém s následnou přihrávkou. Ale až nyní jsme pochopili, že Kubí se do poslední minuty připravoval na smrtící úder a hrou ve vzduchu se seznamoval s aerodynamickými vlastnostmi míče. Když odkopnutý míč z naší poloviny poskakoval po ztvrdlém terénu a vypadalo to, že u rohového praporku opustí hrací plochu, ale v tom z jedné strany k němu vysprintoval Kubí a z druhé strany i všudybyl Savka, který chtěl jen tak pro pořádek pohlídat volnou cestu pro míč opouštějící hrací prostor. Kubí se ovšem nadechl ke geniálnímu dloubáku, který by mu mohli závidět Panenka s Poborským dohromady, kopl míč jak nejvýše mohl, zmatený Savka se pokusil odlepit od země a vytyčil své paže směrem k nebi, ale mohl jen sledovat jak balón mizí nad mraky, o pár vteřin později už viděl jak se balón vrací zpět k povrchu Země, ale je již za zády bezmocného brankáře a pozvolna se snáší a ...... Ano, dopadl na brankovou čáru a hop do sítě - 2:0. Takže první podzimní utkání jsme zvládli na jedničku, čemuž odpovídaly i následné oslavy, které pro některé jedince skončily až z první vycházející hvězdou.

Sestava: Karlííík - Hrb, Héla, Prezidento, Kubí - Šperglíno, Bok.

Góly: Bok, Kubí

ŽK: Héla za brutální faul na Machyho

Trenéři: Ochlastovski (IQ-0) a Lobanovski (Šmoulové)