|
|
|
|
28.3.2004 od 10:30 hod Utkání proti odvěkému
rivalovi, jak na poli fotbalovém, tak u hospodského stolu věštil nemilosrdný
boj, navíc Šmoulové ve svém úvodním zápase prohráli a nemohli si tudíž
dovolit další blamáž. Dalším naším soupeřem se ukázala být změna času
na letní, neboť naši hráči neoplývají příliš vysokou numerickou
hodnotou inteligenčního kvocientu (a odtud plynoucí název týmu) nepochopili
jak s touto změnou naložit a ačkoliv všechna média graficky znázorňovala
co přesně má člověk udělat, aby nebyl hodinu za realitou, jejich informační
masáž se stala jen hozeným hrachem na hrubou zeď. Lastr a Bok hojně
hodovali v kadaňských nalejvárnách a když měli hlavy pořádně
nacucané, spokojeně ulehli, aniž by posunuli ručičky hodinek o tu jednu
hodinku vpřed. Lastr se snažil marně vymluvit na to, že jeho hodinky jsou
digitální a že ručičku posunout chtěl, ale když žádnou nenašel, usnul
s pocitem, že jeho se tento úkon asi netýká. Nejhorší ale je, že změnu
času nezvládl ani ředitel krizového centra Bok, a pak se svěřte do jeho
rukou, když nějakou tou krizí procházíte. Na utkání nepřišel hrdina
minulého utkání Hefi, ze zatím nezjištěných důvodů a ani nová posila
Maci, který esemeskami sice vyhrožoval, že Šmouly rozstřílí, ale na jeho
debut si budeme muset počkat. Do branky
nastoupil Prezidento a opět ukázal, že v brance máme přetlek kvalitních
gólmanů (po Lastrovi v minulém utkání i on předvedl několik vyjímečných
zákroků a to máme v záloze ještě Karlíííka, který se však bude
do sestavy prosazovat jen těžko). Po opatrném začátku si první šanci
vypracovala legenda Šmoulů Pešivka, ale na našeho Prezidenta nevyzrál. Poté
přišel přímý kop soupeře, ke kterému se nachystal Luigi a tvrdou dělovkou
otestoval našeho brankáře podruhé, ale vyprášil mu pouze betony. Pak však
přišel rozhodující moment, režisér a ekvilibrista Pešivka, po vzoru
Zidaneho, načechral míč za naší obranu, ztuhlý Dušan, po vzoru Johany, míč
promáchl a mladý Opršal šel osamocen na naší bránu, Prezidento se ho snažil,
po vzoru Hniličky, vybruslit, ale Šmoulí útočník naznačil kličku a vystřelil,
náš padající brankář míč lehce ztlumil, ale ten pod jeho nohou doputoval
do cíle - 0:1. Naši hráči se pustili do mohutné ofenzívy, žádnou loženou
šanci, kterých jsme si vypracovali poměrně dost, však nedokázali završit
gólem. Překvapivě dobře chytal i Rajchlíno, který si každý zápas vybere
bajvoko šest slabých chvilek a tak jsme stále věřili, že i tentokráte nám
pomůže, ale bohužel dnes byl neoblomný. Ve druhém poločase
jsme hru otevřeli, z čehož plynuly šance na obou stranách a přítomní
diváci museli být spokojení. Oba brankáři si však zaslouží uznání za předvedený
výkon, Rajchlíno si ho však mohl ušetřit proti jinému soupeři. Šmoulové
s blížícím se závěrem vycítili šanci na zisk plného počtu bodů a
jelikož jim docházeli síly, jali se zakopávat míče do okolní přírody.
Rozhodčí tiše přihlížel této pokoutné taktice, kterou někdy také používáme.
Rozhodčí Repál nepodal příliš přesvědčivý výkon a tak se mu dostalo
„zasloužené“ odměny. Po jedné akci se rozčilený Rajchlíno rozhodl
ventilovat svůj názor a tak z plna hrdla řval na rozhodčího, který stál
5 centimetrů od něj, že je kus masa na močení (samozřejmě ve verzi,
kterou nemohu publikovat), ale ten s úsměvem jeho poznámku kvitoval a
neodměnil ji žádnou kartou (že by souhlasil?). Když Héla zjistil, že
rozhodčí je k poznámkám na svou osobu netečný, chtěl si také
ulevit, ale za svou o hodně mírnější poznámku, obdržel žlutou kartu. V závěru
utkání, kdy jsme již hráli vabank, přišel únik Pešivky a jelikož Héla,
v roli posledního, věděl, že únik takového šutéra nemůže skončit
jinak než gólem, pověsil se drápkama za jeho dres a zbrzdil tak jeho
kinetickou energii na nulu, rozhodčí správně ohodnotil i tento počin žlutou
kartou, z čehož pro Hélu vyplynula karta červená. V tuto chvíli
si však Héla vzpomněl, že první karta byla příliš přísná a jal se vzít
spravedlnost do svých rukou (respektive slin). Přistoupil k nešťastnému
rozhodčímu a vmetl mu do obličeje kýbl svých slin promíchaných s rumem,
jehož zbytky mu po bujarém večeru vytvořili v ústní dutině souvislý
povlak. Rozhodčí naštěstí utkání neukončil, neboť mu bylo jasné, že
by nemuselo zůstat jen u slin, zvláště když viděl rozzuřeného stokilového
Prezidenta, který vypadal jak nastartovaný býk před vpuštěním do arény.
Dohrávali jsme tudíž oslabeni o jednoho hráče a nemohli tak rozvinout závěrečný
drtivý tlak. Prohra
0:1 je nepříjemná, ale když si uvědomíme sílu, jakou kádr Šmoulů
disponuje, můžeme být spokojeni, že jsme neutrpěli debakl. Vždyť jména
jako Pešivka, Machi, Luigi či Rajchlíno jsou legendami přesahujícími
hranice města, ba i okresu. Zeptejte se malých fotbalových žáčků a uvidíte,
že Pešivkovo klička doleva s tělem značícím pohyb doprava, či
Machiho klička doprava s očima zabodnutýma do výstřihu, u postranní
čáry, stojící fanynky nebo Luigiho přímáky zvané kaťuše a Rajchlínovo
robinzonády proložené horizontálními vruty se staly osvědčenými
kapitolami v knihách fotbalové abecedy. Sestava:
Prezidento - Dušan, Vlášek, Kubí, Otry, Šperglíno, Héla pozn.: Héla byl potrestán disciplinární komisí zákazem startu v pěti mistrovských utkáních. |