Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

9.5.2004 od 9:40 hod

V nohou jsme měli přetěžké a fyzicky náročné utkání s Vineou a hned nás čekal další soupeř pomýšlející na medailové pozice a sice Santos, loňský to vítěz I.ligy malé kopané. Již předem jsme věděli, že budeme oslabeni o Dušana, který dostal trest za červenou kartu a také jsme tušili, že Otry, který pokračoval ve spanilé jízdě po kadaňských restauracích (díky tomu vynechal i utkání s Vineou) nebude s to obléci soutěžní trikot a opravdu - nepřekvapil nás. Bok se ráno chopil úkolu probudit a přivézt na zápas Hélu, který večer tančil na parketech hip-hopového clubu Liďák (nechápu název Liďák, při poslední návštěvě jsem tam mnoho lidí neviděl, spíše jsem se tam cítil jako na sídlišti v Ňjů Jorku), ale jako na potvoru nemá Héla na dveřích jmenovku a tak Bok postupně klepal na všechny dveře v paneláku až budil dojem svědka jehovova, ale nakonec z jedněch vykoukl i oteklý Héla a tak si Bok mohl v notýsku udělat fajfku a poznámku „úkol splněn“. Další problém nastal když Prezidento obdržel zprávu, že pro dnešek nominovaná brankářská jednička Lastr, se po probuzení cítí jako Steve Wonder, totiž že nic nevidí, Prezidento se pro jistotu optal, jestli má otevřené oči, Lastr chvíli zaváhal, ale nakonec přikynul. Diagnóza zněla nekompromisně zánět spojivek. Nezbývalo nic jiného, než probudit Karlíííka, který v ráno přišel z pracovního procesu a byl v té nejtvrdší fázi slastného spánku. Bok probudil i jeho, i když při některých zákrocích to vypadalo, že ne dostatečně.

Zápas již od počátku nesl známky taktické bitvy, obě mužstva čekala spíše na chybu soupeře než aby sama něco vymýšlela. Největší strach vyzařoval z Péti Kramera, který je zaměstnán jako bachař v nápravném zařízení a jeho vizáž tomu odpovídá. Jelikož dresy Santosu jsou poskládány ze svislých černo-bílých pruhů, vypadal jako divoké černobylské selátko (tzn. značně přerostlé), jeho dělovky z přímých kopů pomuchlali několik těl našich hráčů, namátkou Héla si na břichu odnesl přesnou kopii balónu s nímž se hrálo. První vážnější šanci měl na naší straně Kubí, který se dostal ve vápně k míči, každý čekal, že bude ještě nahrávat, ale on vypálil dělovku, kterou jsme v jeho podání viděli poprvé. Marek Volák v brance se instinktivně schoulil do klubíčka a chtěl se Kubího ráně nejspíše vyhnout, ale i k jeho překvapení střelu hrudníkem vyrazil. Naneštěstí udeřilo na druhé straně a Santos se dostal do důležitého vedení, které netrvalo dlouho. Po pěkné kombinační akci se do šance dostával Kubí, ale vyběhnuvší Volák ho drapl za nohy a srazil k zemi, verdikt rozhodčího byl tudíž jasný – penalta. Z lavice náhradníků vyběhli jako smyslů zbavení gólostroj Pavel Kramer a oligarcha Santosu Petr Hanzl a z krkavicemi naběhlými k prasknutí se řítili na rozhodčího Širokého a z úst jim sršely nadávky hodné „čokoládových pastevců“ z E55. K penaltě, o níž se opravdu nedalo diskutovat, neboť takhle jasnou by musel odpískat i od Hastíka podmáznutý soudce, se rozeběhl Héla a s přehledem vyrovnal na 1:1. Další situace, která vyhnala výše jmenovanou „trenérskou“ dvojici z lavičky, rozčílila i jinak klidného Karlíííka. Útočící Bohuslav se řítil po pravé straně směrem k naší brance, Karlííík mu povyběhnutím zmenšil střelecký úhel a donutil ho tak k ještě jedné kličce. Při pokusu o ní se však hráč zamotal, třikrát se kopl do vlastního kotníku, levým loktem si dal koňara do pravého stehna a v krkolomných kotrmelcích skončil za brankovou čarou, když opadl mrak prachu, stál tam Bohuslav a koukal jak Špidla na státní schodek. Karlííík totiž při kličce kopíroval jeho pohyb a lehl k zemi ve směru kudy by mohl útočník poslat balón do branky, což však bylo nakonec zbytečné. Ale duo Čuk a Gek (rozuměj Kramer and Hanzl) opět letělo směrem k incidentu dožadujíc se penalty. Rozhodčí, celou situaci viděl ze špatného úhlu, zalekl se řvoucích hrubijánů a aby je umlčel, pískl trestný kop z hranice vápna. Ukřivděný Karlííík chtěl nejdříve plivnout Bohuslavovi do obličeje za sprostý herecký výkon, ale když se mu nedostávalo slin, zakopl alespoň balón. Po celou dobu skákali kolem rozhodčího i Čuk s Gekem a bylo velmi těžké dostat tuto dvojici zpět za čáry hrací plochy.

Do druhého poločasu jsme šli s odhodláním hrát trpělivě jako doposud, nenechat se vyprovokovat a čekat na nějakou šanci. Vždyť nakonec bod se Santosem se dá považovat za dobrý výsledek, zvláště při pohledu na tabulku, kdy nás udržoval na krásném druhém místě za Kolomanem, se kterým se střetneme hned v dalším kole. I dále se hrál celkem nezáživný fotbal, který vyšperkoval sem tam bombou do clonícího hráče Péťa Kramer a měl z toho ohromnou radost, clonící hráči už menší. Jednou takovou bombou orazítkoval Hélu (viz úvod) při rozehrávce z postranní autové čáry a míč se od „vymakaných“ břišáků odrazil za čáru brankovou. K rozehrávce rohového kopu se postavil opět Péťa. Když Karlííík viděl protáhlý úsměv rozehrávajícího Santosáka, bylo mu jasné, že nepůjde o žádný čechraný míč a tak raději odvolal Šperglína, který stál v ose branková tyč – míč a jehož by střela určitě usmrtila, neboť jde o hráče menších parametrů. Péťa rozehrál – skutečně nečechral – a letící míč si Karlííík sám volejbalově zasmečoval do vlastní branky – 1:2. Bratři Hanzlové v návalu radosti přislíbili Karlíííkovi toustovač, který v jejich výloze již po tři roky láká návštěvníky, především cenou než schopností chléb do zlatova opéct. (Ale když si pro něj Karlííík v pracovní den přišel byl sprostě vyhozen ochrankou obchodu.) Opět byli na koni hráči Santosu. My však byli trpělivý jak jsme se dohodli a tak se začali rodit i šance a vyrovnání na sebe nenechalo dlouho čekat. Kubí nalezl Šperglína, který již věděl jak se takovéto šance proměňují-2:2. V této fázi utkání vytáhl z kapsy svůj poslední trumf a poslal do hry, do té doby pouze řečnícího, Pavla Kramera, který se v gólových šancích málokdy mýlí. Naši obranu dneska ale nepřelstil, neboť ta hrála v posledních minutách s maximálním nasazením, vědoma si toho, že Karlííík za nimi není ve stoprocentní pohotovosti. Zvláště když bratři Hanzlové neustále pokřikovali, že k toustovači přihodí jeden superodšťavňovač, který udělá džus i z buráků, zařídí-li náš brankář tři body pro Santos. Tři body jsme však mohli získat my, po rychlém útoku letěla prudká přihrávka napříč vápnem, kam dosprintoval Héla, ten nastavil svou neomylnou levačku, kterou natočil placírkou směrem k míči a jen čekal jak pohodlně zavěsí do prázdné branky, neboť Mára Volák se již plácal bezmocně v hluchém místě svého brankoviště, ale míč se od Hélovo kotníku odrazil vysoko do oblak. I Hélovi byl za tento čin přislíben elektrospotřebič, o který se ihned vehementně hlásil. Poslední střela letěla na naši branku, mířila sice vedle, ale Karlííík ji pro jistotu vyrazil, aby ho spoluhráči nemohli vinit, že dneska nic nechytil.

Ziskem bodu jsme si udrželi avizované druhé místo a tak mohla propuknout oslava, které jsem se ovšem nezúčastnil, ale ze získaných informací šlo o oslavu velmi, opakuji velmi, hustou. Šenkýřka se při pohledu na bandu ožralejch ksichtů jen tiše pomodlila, obrátila oči k nebi a doufala, že šichtu přežije bez znásilnění, neboť u stolu probíhaly orgie, které pamatují jen římští legionáři. Hlavními iniciátory byl Walda, pro něhož si po setmění přišel otec, starý nimrod. A Kubí, u něhož alkohol přehlušil všechna pravidla slušného chování. Tito dva chovanci prováděli ostatním spolupíčům různé schválnosti, které bych zde nerad rozmazával, neboť slabší povahy by si mohli pozvracet monitor. Všem chutnalo, jen Bok si stěžoval na teplotu zlatavého moku a nadával na plzeňského sládka s poznámkou, že by se mu mělo říkat slánek.

Sestava: Karlííík – Héla, Prezidento, Kubí, Šperglíno, - Bok, Maci, Bočíček

Góly: Héla, Šperglíno