Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

18.4.04 od 8:50

Po skvělém výkonu z minulého týdne přišla studená sprcha a kruté vystřízlivění. Těsně před utkáním nikdo netušil, čehože budeme aktéry. Pár minut před začátkem utkání dorazil (konečně) i Maci a tak jsme byly zvědavi, jestli kapitál do něj vložený, se našemu mančaftu vyplatí. Rychlým hlasováním byl dokonce zvolen kapitánem mužstva, aby tak byl jeho debut ještě dokonalejší. Otry dorazil na sraz rovnou z utkání našich přátel z SKP, kterého se zúčastnil jako divák a které se konalo v sobotní podvečer. Oči měl trochu zarudlé, ale kontrolní holubičkou dokázal, že je schopen absolvovat náročné prvoligové utkání. Celý večer trávil v „Prasečáku“ jako brigádník, za což si odnesl i sladkou odměnu v podobě plné krabičky Marlboro lights. Tvrdil sice, že jí získal z nějakého automatu, do kterého omylem zasunul žeton, ale my víme, že to nebyl ani omyl ani žeton. Utkání začalo a již od počátku bylo jasné, že nás čeká přetěžký soupeř, tým Liďáku je složen z mladých, běhavých jedinců, doplněných veteránem Křivdou, který dodává hře řád a který před sebou diriguje i své dva syny. První minuty nasvědčovaly tomu, že Liďák disponuje lepší ofenzivou, ale my spoléhali na neprostupnou obranu jištěnou Karlíííkem a věřili, že naše smrtící duo Maci – Bok nalezne klíč od soupeřovo branky. Několik prvních šancí si vytvořil soupeř, ale prozatím šlo jen o jakési oťukávání. Většinou zatlačeni na vlastní polovinu jsme vybojovaný míč směřovali na osamoceného Boka, který se snažil kličkami proháčkovat až na dostřel, ale většinou se k zakončení nedostal. Při jedné podobné situaci si Dušan rychlým sprintem říkal o přihrávku do volného prostoru, ale Bok usoudil, že je třeba ještě jedné stahovačky, ale tu mu soupeř na půlící čáře vystihl a už se řítil na naši branku. Dušan prchajíc na protější stranu prudce zaflekoval a tušíc pohromu, rychlým sprintem se vydal zpět na své místo obránce. Útočníci Liďáku se darované příležitosti zalekli a počali kombinovat, čímž celou akci zbrzdili a už už se zdálo, že přežijeme. Jenže útočník z ostrého úhlu udělal to poslední co mohl, nacentroval míč do našeho vápna, kam se zrovna přiřítil vracející se Dušan, míč mu přistál přímo na tváři, a jelikož Dušan právě přeběhl hřiště tam i zpět, měl zuby zaťaté od vynaloženého úsilí, čímž mu vystoupili lícní kosti a právě od jedné z nich se míč odrazil zpět k volnému soupeři, který z blízka prostřelil našeho gólmana. Pro jiný mančaft by obdržený gól nic neznamenal, ale nás uvrhl do hlubokého útlumu a nenašel se nikdo, kdo by pozvedl bojovný prapor. Po další nevinné akci soupeře, padl i druhý gól, který nás definitivně srazil do kolen. Po pravé ruce Karlíííka útočníci soupeře lehce narážečkou vyzráli na clonícího Prezidenta a od brankové čáry vyslaná zpětná přihrávka na hranici vápna našla volného playera Liďáku. A jelikož Karlííík ležel bezmocně na zemi, po plavmém skoku, kterým se snažil tuto přihrávku zachytit, leč marně, nebylo pro Liďák nic jednoduššího než míč do prázdné branky zasunout – 0:2. Naše mužstvo padlo do ještě větší skepse, naše hra byla stereotypní, neměla nápad a množily se i zbytečné chyby. Obránci, kteří vyváželi míč neměli komu nahrát, neboť jsme se uchýlili k pěšímu fotbalu, vraceli po anglicku balón na Karlíííka, ale ten většinou svým nešikovným odkopem ještě přilil oleje do ohně, neboť buď nastřelil clonícího protihráče nebo míč letěl úplně někam jinam než chtěl. Otrymu se navíc po několika běžeckých soubojích zpěnila alkoholem zahuštěná krev a začal se více než fotbalu věnovat řečnění a kritizování výkonu rozhodčího, čímž si proti sobě popudil nejen hlavního arbitra. Jelikož svůj výkon okořenil sem tam i ostřejším zákrokem, doplněným jízlivou poznámkou, nemohli mu za chvíli přijít na chuť ani hráči v modrých dresech s Tirpákem na bradavkách. Ale Otry se cítil čím dál tím ukřivděnější a tak si rozhodčí raději propíchl bubínky, aby za věčné řečnění nemusel Otrymu ukázat červenou kartu. Soupeř zvýšil na 3:0 po další kombinační akci, při které naši hráči vypadali opět jako by stáli na fotbalovém plácku poprvé. A my byly na úplném dně. Pak přišel moment jako vystřižený z kolumbijské ligy, Otry tajně procházejíc za zády rozhodčího, štrejchl o jeho achilovky (prý nechtěně) a ten už psychicky nevydržel a rozhodl se zápas ukončit. A jen díky Bokově diplomacii, který mladého Mezeru přesvědčil, že nešlo ze strany Otryho o úmysl, mohlo utkání pokračovat. Poločasový hvizd ukončil náš trapný výkon.

O přestávce Otry seřval Karlíííka za to, že na něj kouká a ten zcela překvapen koukal ještě víc.

 Do druhé půle jsme nastupovali s odhodláním zlepšit svůj dosavadní dojem a ukázat také něco ze svého umění. Ale dnes proti nám stála i štěstěna. Už jsme si dokázali vypracovat nějakou tu šancičku, ale prozatím to bylo takové nesmělé. Do útoků se již začal zapojovat i Karlííík a jednou se dokonce dostal i k zakončení, ale se slabounkou střelou neměl gólman větších potíží. Při ojedinělém protiútoku, hráč Liďáku vystřelil z pravé strany, náš brankář jeho střelu nohou vyrazil, ale ta si tentokráte našla holeň vracejícího se Dušana a vrátila se zpět do naší branky – 0:4. Otry ukázal divákům svůj poslední výstup, to když u postranní čáry tvrdým hokejovým zákrokem naremploval mladého Davida Křivdu, kterému ještě loktem připomněl, proč se Otrymu přezdívá „welšský řezník“, mladý Křivda jeho zákrok odměnil nemístnou poznámkou, která se Otrymu asi nelíbila a tak se jal po něm skočit. Otryho koordinace však dosahovala bodu mrazu a místo do Křivdy strčil pouze do jeho stínu a poroučel se k zemi, v tom už na místo incidentu dorazil i zbytek Křivdího klanu a chtěli svého rodinného příslušníka ochránit či pomstít, ale to jsme již nepoznali, neboť se ukázalo proč je důležité mít v týmu kolos se jménem Lastr. Ten se postavil rozohněnému davu do cesty, do každé tlapy chytil několik pomstychtivců a tomu kdo se mu do rukou nevešel, jasným dotazem „Co je vole?“, doplněným roztáhlým chřípím a pěnou kolem úst naznačil, že Otry je nedotknutelný, čímž mu nejspíše zachránil holý život. Když i vlastní spoluhráči nechápavě hleděli na Otryho, jestli se náhodou nepomátl a to jsme od něj za ta léta zvyklí na všelijaké exesy, uraženě si sedl na lavičku náhradníků a do konce utkání z ní již nevstal. Náš tlak sílil, né sice moc, ale již jsme se dostali i do tutových šancí, které jsme však nedokázali přesně zakončit a nebo brankář hostů zázračně zasáhl a kolikrát ani nevěděl jak. Zvláště dvě pumelenice, které ho nastřelili do hlavy, volali po gólu. Maci, který v tuto chvíli odpočíval a nabíral síly na lávce, zaslechl něco co nebylo určeno jeho uším „Kdo vlastně angažoval to dřevo?“ „Já ne!“ „Já taky ne!“ „No já už vůbec ne!“ Zdravě se nakrkl. Vlítl na plac, nejbližšího útočníka odhodil na střídačku (že to byl útočník soupeře mu nevadilo) a začal kroužit na půlící čáře. Soupeř si na své polovině přihrával míč zleva doprava a zpět, a snažil se nás tak ukolébat, ale v tom přišla Maciho chvíle. Vystartoval jako trochu starší gepart a příčnou přihrávku obětavě vypíchl, míč mu zůstal přilepený na špičce jako hvězdám v reklamě na Nike a hnal se na soupeřovu branku, kde viděl lépe postaveného Dušana. Míč mu naservíroval a Dušan se konečně trefil do správné branky, snížili jsme na 1:4. Ale to bylo všechno, co jsme dokázali. Do konce sice ještě několik minut chybělo, ale rozpadlá morálka IQ-0 nedovolila hráčům alespoň snahu o zázračný zvrat. Například po jednom faulu jsme rozehrávali přímý kop z cca 8m. K jeho rozehrání se chystal kdo jiný než Bok, který takovéto situace málokdy přenechá někomu jinému a pažemi rozkazoval spoluhráčům, jak se mají rozestavět, když několikrát vybídl šváru Vláška, který postával za ním a vysvětloval mu že z tohoto postavení není pro soupeře nebezpečný, ten jen suše konstatoval, že mu beztak nenahraje, otočil se a klacíkem kreslil do hřiště nějaké neurčité obrazce. Zápas skončil. Soupeři jsme pogratulovali, neboť hráli skutečně dobře. Nás nemrzela ani tak porážka, ale způsob jakým jsme k ní došly. Doufám, že si z ní všichni hráči vezmou ponaučení a v příštím zápase ukážeme, že jsme parta, která se dokáže semknout a postavit se hrdě jakémukoliv soupeři a hlavně mu tím soupeřem být a když už prohrajeme, tak se vztyčenou hlavou.

Jediným kladem dnešního dne bylo zápisné, které jako nováček, čerstvý kapitán a jediný přihravač, musel Maci uhradit v České hospodě, kam se po každém utkání chodíme občerstvovat. Pochvalu si též zaslouží Maciho přítelkyně Markétka, která okamžitě po Maciho telefonátu „Rychle přivez peníze, kluci maj furt žízeň!“ poznala co je to za řeholi mít doma fotbalistu ze slavného klubu. Peníze přivezla a jen tiše poděkovala Bohu za to, že hrajeme pouze jednou týdně. To že máme pětkrát do týdne nominační a taktické sezení jsme jí prozatím neprozradili.

Gól: Dušan

Sestava: Karlííík – Prezidento, Otry, Vlášek, Jarouš, Dušan, Lastr – Maci, Bok

Psycho zápasu:Otry