Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

22.6.03, 9:40 hod

Dnešní vítězství se rodilo v těžkých bolestech, ale o to sladší chuť, po závěrečném hvizdu, mělo. Soupeřem nám bylo mužstvo nabité osobnostmi, vedené nestárnoucím elegánem fotbalových trávníků Janem Peštukou. Souboj začal už v sobotu, kdy se v Kadani pořádal „Den hudby“ a převážná část hráčů obou týmů se této kulturní akce zúčastnila. Tito sportsmani se pak až do ranního kuropění potkávali v (h)různém stavu v různých barech a podnicích našeho královského města. V této disciplíně skončil souboj nerozhodně a někteří jedinci přišli (bez jediné minuty spánku) ve stylových protisluncových brýlích (např. Bok, Peštulín,...) aby nebyly vidět jejich do ruda zbarvené očíčka. Jako geniálním se ukázal tah našeho managera Emíla, když proti 98 kilovému gólmanovi Šmoulů Rajchlínovi nepostavil ani 100 kilového Pažouta, ani 50ti kilového Karlíííka, ale těžkotonážní monstrum - 110ti kilového prezidenta Podpěrouše. A tento tah se ukázal rozhodujícím. Prezident věděl o nominaci předem a proto se kadaňského rockového koncertu nezúčastnil, ba naopak celou noc cvičil jógu a strečing, aby byl na důležitý zápas dobře připraven.

Jelikož za Šmouly hrají dva Tichounové (kteří nejsou v žádném příbuzenském vztahu, ale při pohledu na ně byste řekli, že jde o otce se synem, jak hezky si rozumí. Zvláště na Český se z nich stává nerozlučná dvojice), kteří byli ústředními postavami soupeře, pro další popis si je rozlišíme následovně: Tichoun ml. = hrdý Luigi a Tichoun st. = Tierry Henry (čti Ááánry) což je jeho nedostižitelný vzor.

Zápas mohl začít. Na obě strany se postavili základní sestavy a kdyby v této chvíli přijela antidopingová kontrola, zjistila by, že po hřišti běhá cca 32 promile alkoholu oblečeného do pestrobarevných dresů. Jako již každý zápas i tento měl stejný průběh. My jsme si vytvořili několik šancí, ale jejich proměňování budeme muset přes prázdniny vypilovat. Soupeř naši nemohoucnost potrestal, když Luigi na polovině zakopl o balón, ten nabral směr na naši branku a zaplul za záda „popažoutovsku“ zkamenělému prezidentovi. Prezident se sice kál, že neviděl přes dva clonící protihráče, ale u rozčilených spoluhráčů pochopení nenašel. Tento gól nás probudil a Šmoulové chvílemi nevěděli, kam dřív skočit, jen ta naše žalostná koncovka! Útočníci bezhlavě bušili do obranných valů Šmoulů a ti toho využívali k rychlým kontrům. V této fázi nás podržel již plně rozhýbaný Podpěrouš a včasnými výběhy protiútoky likvidoval. Dokonce ani technický virtuos Peštulín na něj nevyzrál. Pak nás ovšem zachránil Rajchlíno (který takto pomohl již několika mančaftům a ne nadarmo se mu v podsvětí říká kadaňský Jánošík): šourající se míč z kopačky Boka neměl tolik kinetické energie, aby se dokutálel až do branky a tak mu pomohl právě brankář Šmoulů a pro nezasvěceného diváka ho nepochopitelně zavěsil pod břevno vlastní branky. Jeho hrdinský čin však neměl pochopení v řadách vlastních spoluhráčů, kteří se chytali za své, z probdělé noci, nacucané hlavy. Pak se nám konečně podařilo rychlou rozehrávkou vyšachovat šmoulí obranu a po ose Lastr - Šperglíno míč opět skončil v síti, 2:1.

Druhý poločas byl po fotbalové stránce kvalitnější a my jsme si udržovali mírnou převahu, leč bez brankového vyjádření. A tak se největší drama odehrálo cca 3 minuty před koncem, kdy nepřesný rozhodčí skočil na špek soupeřovu útočníkovi, který se v našem vápně pustil do souboje s Podpěroušem, ten mu míč čistě vypíchl, ale útočník se teatrálně zhroutil k zemi. Rozhodčí odpískal penaltu! K míči se postavil známž exekutor Henry. Zavřel oči a míč napálil. Prezident taktéž zavřel oči a najednou slyšel výkřiky ovací, oči proto otevřel a nestačil se divit, míč držel pevně v náručí. Tímto svou chybu ze začátku utkání vrchovatě napravil a zajistil si náš obdiv. Šmoulové pak ještě rozehrávali několik nebezpečných přímých kopů, ale bohužel pro ně už našeho Pumpída nepřekonali.

Sestava: Podpěrouš - Meli, Lastr, Héla - Bok, Oťas, Šperglíno, Walda

Góly: Bok (nebo spíše Rajchlič), Šperglíno