Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

14.9.03 od 13:00 hod

Na pořadu dne bylo utkání, které mohlo hodně napovědět o dalším vývoji I.ligy, jelikož Santos měl na čele náskok 4 bodů a jejich případné vítězství by nás nejspíše odstřihlo od dalších bojů o titul. Ani jedno z mužstev nenastoupilo v nejsilnější možné sestavě. To se nám již do konce letošní ligy ani nepoštěstí. U soupeře byla citelná ztráta Pavla Kramera, bez něhož je Santos neškodnou bandou bezejmenných hráčů. Nás před zápasem rozhodila především absence gólmana, Karlííík byl tradičně v rachotě a Kundidlo byl po prohýřené noci povolán svým zaměstnavatelem na nepředvídanou poruchu (myslím, že s nateklýma očima, s kterýma byl naposledy spatřen, beztak nemohl nic opravit), proto do branky nastoupila hlava IQ-0 prezident Pavel. Jakmile to soupeř zjistil, trochu si oddechl, neboť si myslel, že snadněji vstřelí gól, ale to se šeredně mýlil.

Utkání začalo opatrně, obě mužstva si byla vědoma důležitosti utkání. Proto se zpočátku pouze oťukávala a především se snažila neudělat zbytečnou chybu v obraně. Pavel v bráně neustále nabádal hráče před sebou k ostražitosti a jejich případné choutky k útoku ihned v zárodku brzdil. Ovšem s postupem času jsme si uvědomovali, že nemůžeme jen bránit a musíme také občas vystrčit růžky. Jednou z prvních šancí  byl přímý kop, který rozehrával Bokham, ale jeho "dělovku" by chytil i podnapilý Pažout. I střely soupeře postrádaly razanci a především naše obrana (speciálně Héla a Dušan) předváděla bezchybný výkon a nejednou ukopla soupeři míč v poslední možné chvíli. Největší šancí Santosu v prvním poločase se tak paradoxně stala situace, kdy se nakoplý balón šoural skrz naše vápno, Pavel rychlým sprintem, jakým chodí důchodci s esšusem pro obědy, chtěl balon lapit, ale ten se sprostě kutálel po zemi a Pavel se k němu nemohl přes vypracované břišní svaly sehnout. Proto se za ním plížil a čekal až míč škobrtne o nějaký kamínek a vyskočí mu přímo do náručí, to se ovšem nestalo a před dobíhajícími útočníky musela odkopem na roh hasit naše obrana. Po jedné nenápadné akci Héla prostrčil míč do vápna soupeře, kde stál Bok a nekompromisně prostřelil vše co mu stálo v cestě, 1:0. IQ-0 hlasitým řevem dalo průchod svým emocím a bratři Hanzlové (manageři Santosu a podnikatelé v oboru s nejlepší elektronikou za nejlevnější ceny - nejednou jsem si k nim šel koupit dvě tužkové baterie a odešel s barevnou 100Hz televizí, neboť tak lákavé nabídce nešlo odolat. Prostě ukecají každého.) rozčileně gestikulovali a křičeli "Vám Vy kurvy už neprodáme ani hnětač a to tam teďka máme jeden nejlepší a nejlevnější!" Ale konec poločasu se blížil a my potřebovali oddech jako sůl.

Ve druhém poločase jsme se uchýlili k zákeřné, ale osvědčené taktice. Když jsme nevěděli co s balónem, tak jsme ho zakopli co nejdále a než soupeř našel míč jiný, uběhly drahocenné vteřiny. Samozřejmě, že jsme se trochu styděli, ale soupeře to rozhodilo takovým způsobem, že nás častoval nadávkami nejhrubšího kalibru. To už jsme věděli, že získáváme psychickou výhodu a připravovali jsme se na smrtící úder, kterým Santos pošleme na úplné dno. Po jednom obléhání naší branky, (kdy obránci a ani Pavel nevěděli kam dříve skočit a míč se nedostal do kysny jen díky zázračným zákrokům bojovníků v oranžových dresech) se balón dostal až na polovinu soupeře, kde stál pouze osamocený Bok. Teď jsem teprve pochopil ironickou poznámku z Deníku Chomutovska (květen 2000) "rychlý a technický Hudák" (pozn.Hudák je to samý co Bok,tzn.Bok je přezdívka Hudáka). Bok ve stylu Wiltorda (zpracovat-zatáhnout-zakončit) čekal až míč k němu doskáče, pak ho asi 3 minuty zpracovával a k brance soupeře se rozeběhl takovou rychlostí, že i soupeř, který do té doby stál bezmocně v našem vápně zjistil, že když se teďka rozeběhne, Boka v pohodě dožene, tak se také stalo. Poté jsme předvedli několik krásných akcí z fotbalové učebnice. Dušan vzduchem na Otryho, ten vzduchem na Kubího, ale ten to měl na svoji slabší pravou nohu, proto si míč zasekl, přehodil na levačku a posunul na Boka. Santos v poslední chvíli ukopl na roh. I Vlášek v obraně, si při sporadických výpadech soupeře, dovoloval čím dál drzejší kličky, při kterých tuhla krev v žilách. Potom Bok nádherně, s pomocí hrbolu ve vápně Santosu, posunul na Hélu a ten dělovkou zavěsil pod břevno a zpečetil tak výsledek 2:0. V závěru ještě Héla, vybízen skandujícími diváky motal hlavy obráncům v modrém, prokličkoval se až před brankáře, ale ten se štěstím, a s pomocí tyče, vyškrábl na další roh.

V dresu Santosu nastoupil i náš bývalý hráč Ota, který byl bezesporu nejlepším hráčem soupeře. Takle jsme ho v našem dresu bojovat neviděli, ale Boka, kterého dostal na starosti stejně neuhlídal a tak byl v jeho očích vidět smutek. Chtěl být v klubu, který vyhraje I.ligu a to jsme mu  naším vítězstvím nad Santosem pořádně zkomplikovali.

Sestava: Pavel - Vlášek, Otry, Dušan, Kubí, Héla - Bok

Góly: Bok, Héla

Žluté karty: Otry (za sprosté řeči směrem k rozhodčímu), Vlášek (za brutální faul), Kubí (neumí počítat do pěti a vběhl na hřiště jako šestý hráč)