Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

11.5.03, 13:00 hod

Dnešní utkání slibovalo velký souboj, neboť se střetli tradiční rivalové. S některými hráči Faraonů (Jelen, Jupík, Seli, Lešťa,....) trávíme spoustu času v hospůdce při rozebírání jednotlivých herních situací, a tak dnes nechtěl nikdo prohrát. Souboj byl též prestižní pro Hélu, neboť za Faraony hraje jednak jeho mladší bratr, ale také za ně nastupuje kadaňský Koller - dvoumetrový Šáma, který je v Kadani jedničkou na poli sádrokartonu a Héla by ho rád vyštípal z trhu. Bylo však na něm vidět, že chová k Šámovi až velkou úctu. Vždy když se schylovalo k souboji těchto dvou hráčů, tak Héla ustoupil, Šámu pustil a ještě poprosil, jestli by nebyl nějakej kšeftík.

Ale popořadě. Do brány nastoupil Pažout a hned ve 3.minutě zavdal důvod naší lavičce k výronu těch nejsprostějších výrazů: na celkem lehký centrovaný balón vyrazil jak hladový ocelot větřící mlaďoučkou antilopku, proplachtil vzduchem, ale zapoměl na to nejhlavnější - chytit míč, ten se zastavil metr před brankovou čárou a pro dobíhajícího Voltra nebylo těžké zacílit. 0:1. Našim hráčům se nedařilo soupeře přečíslit, a když už jsme se do šance dostali, byl brankář Faraonů vždy na místě. Jára Seifert, ač na lavičce, obdržel žlutou kartu, neboť zasypal rozhodčího Mezeru nepublikovatelnými výrazy. Chvíli nato se Walda srazil s Jelenem, jenž ho chtěl faulovat a rozhodčí to vyřešil šalamounsky, dal žlutou kartu oběma. A poté přišla studená sprcha, z celkem nevinné akci Venca Peleška vystřelil míč na naší bránu, tam už na boku ležel Pažout s nastavenýma rukavicema, ale míč před ním lehce skočil a převalil se do sítě - 0:2. To už bylo na našeho prezidenta moc, tradičně s fotbalem končil, všechny častoval nadávkami, běhal po lajně a supěl na rozhodčího a posílal do pekel i lavičku soupeře. Těsně před koncem půle však Héla nechytatelně napálil mičudu, ála Van Basten, a ta zaplula za záda brankáře, 1:2.

Ve druhé půlce se naši hráči nenechali zbláznit a kombinační hrou čekali na svou chvíli. Vypracovali jsme si pár 100% šancí, ale brána jako by byla zakletá. Všichni jsme věděli, že gól visí ve vzduchu. Věděl to i Seli (dnes nehrál), kterému na krku vyskočila tradiční žíla (jak rozčileně řval a poskakoval po lajně) a diváci jenž ho neznají si mysleli, že spolkl hada. Ani naše lavička chvílema neudržela nervy na uzdě, a spílala všem kolemjdoucím. Ve 28. minutě však spasil náš klub Bok, do této chvíle se někdy až příliš utápěl v kličkách, ale nyní nádhernou šmudlou pomedzi nohy góĺmana vyrovnal na 2:2. Lavička propukla v nadšení, prezident už znova začal s fotbalem, všechny nás chválil a Selimu vyskočil na krku ještě větší had. Nyní už se hrálo opatrněji, Faraonům bod stačil, ale nám ne! Nechtěli jsme však udělat v obraně zbytečnou chybu. Otry, který včera trávil večer nezvykle u televize, byl už na konci sil, každé střídání žadonil o cigaretu, která by nastartovala jeho vnitřnosti. Pažout už nedovolil míči, aby ho zesměšnil a tak ho při každé střele soupeře pevně sevřel a naplácal ho přes ventilek. A pak přišla nejnádhernější akce celého zápasu, chyběla minuta do konce. Rychlou akci založenou na naší polovině zatáhl Dušan po pravé straně, přetáhl míč na stranu levou, kde číhal Bok, ten z první posunul zpátky do prava na Waldu, který svou jedovatou levačkou roztřepal síť potřetí. Začali oslavné orgie. Rozhodčí zapískal konec a my, šťastni ze zisku důležitých tří bodů, se odebrali na Českou ochutnat žejdlík zlatavého moku. Dnes budeme v lokále pány my!

Sestava: Pažout - Kubí, Otry, Dušan, Héla - Bok, Walda, Oťas - prezident, Jarouš.

ŽK: Jarouš, Walda

góly: Héla, Bok, Walda