Oficiální stránky kadaňského klubu malé kopané

5.10.2003 od 10:30 hod

Dnešním soupeřem bylo mužstvo Elmaru, které bylo až nebezpečně blízko sestupovým příčkám a jelikož jsme s nimi na jaře remizovali 2:2, tušili jsme, že nás nečeká žádný odevzdaný sok. Na technicko-taktické poradě, která se konala v noci před utkáním jsme též zjistili, že soupeř se sejde v plné síle a navíc nastoupí i Petr Svoboda zvaný Fortýs a to se ukázalo jako rozhodující. Jeho metabolismus jsme mu mohli v den zápasu závidět, ač na zimáku lil do svých útrob jedno pivo za druhým a ještě k tomu přikusoval hnusně mastnou ochlupenou kůži z pašíka, kterého pro skupinku oslavenců rožnil řezník Krkovička (Lastr), nebyla na něm vidět ani známka po žlučníkovém záchvatu, který vzhledem ke svému věku musel nad ránem prodělat. V našem mužstvu se potvrdilo, že skutečně někteří jedinci jsou zralí na protialkoholní léčbu a Dr.Nešpor by byl určitě nadšen, neboť studijní materiál, který by představovali Otry s Hélou by nenašel ani kdyby šel světa kraj. Otry se v průběhu večera dozvěděl, že jistá „slečna“ zvaná Kedlubna (hezká to přezdívka) slaví narozeniny, kolikáté ovšem netuším. Jelikož však její otisk byl nalezen na horninách objevených při terénních úpravách kadaňského hradu, dvacetiny to jistě nebyly a vrstva jejího make-upu mé doměnky pouze potvrzuje. Ale podnapilému, frustrovanému a sexuchtivému Otrymu to nevadilo, ba naopak, a tak po návštěvě několika barů, kde sbíral odvahu, se jal tento monstrózní večírek navštívit. Tudíž to dopadlo jako už poněkolikáté v letošní sezóně, se čtyřmi promilemi ulehl, kolem deváté hodiny ranní, ke své ženě a na zápas nepřišel. Nedorazil ani Héla, který ještě v době výkopu popíjel v Camilsu svůj x-tý drink. Karlííík sice na zápas dorazil, ale z předešlého dne, kdy nastoupil k mistrovskému zápasu ve velké kopané, si přinesl totálně zdemolovanou tělesnou schránku po srážce s asi 50-ti kilovým protihráčem. Jeho trhavá chůze a pokřivená grimasa naznačovala, že k utkání nebude schopen nastoupit. Minutu před začátkem utkání byl na naší lavičce pouze Bok, prezident a nepoužitelný Karlííík. V této chvíli jsme začali žhavit linky všech dostupných mobilních operátorů. V tom se objevil uzdravený Šperglíno a spolehlivý Dušan a nám se trochu ulevilo, ale stále nás bylo málo. Na poslední chvíli se zjevil Kubí, který poslední tři dny věnoval léčbě svých depresivních stavů (čím jiným než alkoholem) a tak jsme mohli nastoupit i když při pohledu na střídačku soupeře jsme nabyli dojmu, že jsme si spletli mejdan. Dvanáct strečujících fotbalistů, trenér, maséři, fyzioterapeut, zástupci sponzorů, ....

Náš managment sáhl k poslednímu trumfu, kterým jsme chtěli soupeře totálně překvapit a v čase, kdy budou tupě zírat do naší brány, jim nasázet pár gólů. Do brankářského se totiž oblékl nepohyblivý (po nedávné operaci kolene), na prach ožralý (po včerejším opékání prasete), hlučný, dva dny nevyspalý, ale odvážný Lastr. Pravda, Lastr přinesl na hřiště oživení nevídaného kalibru a kolemjdoucí, kteří jinak fotbalu nevěnují ani sekundu svého drahocenného času, se zastavovali a telefony volali své známé, že tohle musí vidět. Ale jeho zákroky přicházely většinou v době, kdy už byl balón dávno za brankovou čarou, a tak jsem si mohl na stopkách změřit, že reakce opilého člověka jsou o cca 8 vteřin zpožděné za realitou. Lastr se ve 3.minutě rozhodl, že míč, který držel v náručí hodí až do vápna soupeře. Mohutně se napřáhl a stylem, který uměl pouze Imrich Bugár, vrhl míč vší silou směrem od sebe, poté jeho tělo pokračovalo v načatém pohybu a skončilo v bolestivé křeči na rozmoklé zemi - koleno nevydrželo (i pád byl o 8 vteřin pomalejší, než jakým by se kácel střízlivý člověk). Do brány musel tedy osvědčený náhradník prezident Pavel. A byly to právě jeho zákroky, které nás v prvním poločase držely ve hře, některé patřily do kategorie sci-fi. Soupeř hrál s chutí, hlavně díky Fortýsovi, který střílel z každé pozice a jeho jedovky vždy mířily mezi tři tyče a Pavel jen s vypětím všech sil, a někdy i s potřebnou dávkou štěstí, držel čisté konto. I my jsme si vytvořili pár šancí, hlavně díky běhavému Šperglínovi, ale i on místo střely většinou hledal volného spoluhráče, stejně jako Bok a tak většina akcí byla překombinovaná a skončila bez vážnějšího ohrožení. A když už jsme na bránu vystřelili, tak i v brance soupeře čaroval gólman, nestárnoucí Pepa Mečíř. V desáté minutě vypálil na naší branku odražený míč, přímo z voleje kdo jiný než Fortýs a Pavel musel kapitulovat, neboť takovou jedovku by nelapil ani Lev Jašin v době své největší slávy a tak jsme prohrávali 0:1. Naše šance, které s postupem času přibývaly, stále častěji končily v rukavicích Josefových a naši hráči se stávali bezradnými. Nejvíce to bylo vidět na Bokovi, který se pravidelně prokličkoval až tři metry před Josefa, který střelu se štěstím vyrazil, ale Bok několikrát nedokázal odražený míč vrátit přes ležícího brankáře do sítě. V 15.minutě jsme kopali přímý kop z hranice vápna a krásnou kombinací - Bok podél zdi na Šperglína, ten z první napříč vápnem na Dušana a ten pohodlně do branky Elmaru. Soupeř při této rychlé akci stál stále ve stejném rozestavění, jako před samostatným rozehráním přímáku. Ještě těsně před koncem prvního poločasu se dostal do tutovky dnešní vrah šancí Bok a ležícího Pepu ani nadvakrát nepřelstil.

Ve druhém poločase našim hráčům docházel dech, zvláště Šperglíno toho měl plné kecky, ale když ucítil šanci k ohrožení branky soupeře, zázračně ožil a sprintem se řítil na polovinu Elmaru, ale většinou zbytečně, neboť Bok místo přihrávky spíše kličkoval mezi obránci a chtěl sám strhnout vedení na naší stranu, ale dnes mu to nebylo souzeno. Poté opět zaúřadoval Fortýs a dělovkou k levé tyči, po rychlém protiútoku, zvýšil na 1:2 a zde se pověstný chleba zlomil. Soupeř hrál uvolněně, Dušan Kučera elegantně tančil s balónem a hledal volné spoluhráče, Víťa Hagara běhal po celém hřišti jakoby měl dvoje plíce a Fortýs vysílal štiplavé pumelenice na bezradného Pavla. Naproti tomu naši hráči bojovali s vypětím všech sil, ale vypracované šance stále likvidoval elmarský šaman Josef, až budil podezření, že v jeho žilách koluje nedovolená chemická látka (škoda, že nemohl podstoupit antidopingový test, možná bychom vyhráli kontumačně). A když už na Dušana zívala zcela odkrytá branka, tak ten poslal míč do nebe a z něho spadlo pouze několik ptačích per. Bok čím dál častěji mlátil svýma pěstičkama do železné konstrukce Pepíkovi branky a ten se jen vítězně zubil. Poslední hřebík do naší rakve zatloukl Dušan Kučera, který střelou z vápna překonal Pavla. Už jsme mohli doufat pouze v zázrak, ale jelikož naše akce byly stereotypní, neměli jsme již nárok na zkorigování stavu. Vytvořené šance končily stále stejně, lapeny na holeních protihráčů nakumulovaných ve svém vápně, popřípadě v rukou brankáře. Po závěrečném hvizdu jsme pogratulovali soupeři. Kluky, kteří nastoupili v našich dresech musím ovšem pochválit, na hřišti nechali duši a tak by to mělo být v každém zápase. Musím také „pochválit“ naše ožraly za to, že nás nechali ve štychu. Ostatní soupeři v čele tabulky nám prchají mílovými kroky a začíná se nám vzdalovat i to třetí místo, ale do konce sezóny zbývá ještě 6 kol a v sázce je tudíž ještě celých 18 bodů a i Vinea či Kopačky si musí vybrat svou slabší chvilku.

Sestava: Lastr (3 minuty), prezidento (37 minut) - Dušan, Kubí - Šperglíno, Bok

Gól: Dušan